Lisa Forestell nám na světovém kongrese Slyšení hlasů v Haagu svěřila, jaké hlasy ji provázely a provázejí jejím životem. Zájem o lidská práva slyšitelů hlasů je tím, co ji přivedlo do čela mezinárodní organizace Intervoice. Pokračování textu Lisa Forestell: Nejste sami→
Není to nemoc, nesmí vás ovládat, vznikají z traumat, říká psycholog Hasanbašić. Slyšet hlasy není schizofrenie, důležitý je vztah s hlasem, když nás hlas omezuje, má nad námi kontrolu, to může být problém. Ale někdo hlas zcela integruje do svého života. Pokračování textu DVTV: Slyšíte hlasy?→
Eleanor Longdenová byla běžnou studentkou, která se s elánem vrhá do vysokoškolského života. Ovšem jen do doby, než se jí v hlavě začaly ozývat hlasy. Zprvu byli tito vnitřní vypravěči neškodní, postupně se však stávali nepřátelštějšími a začali jí stále více rozkazovat, až se její život změnil v noční můru… Pokračování textu Eleanor Longdenová: Hlasy v mé hlavě→
Jak probíhá setkání skupinky Slyšení hlasů? Říká se, že osobní zkušenost je víc než tisíc slov. Podívejte se na toto krátké desetiminutové video, kde se ptáme členů skupinky „Slyšení hlasů“ z britského Sheffieldu, proč na setkání chodí a co jim účast na „Slyšení hlasů“ přináší. (Rozhovor se členy skupiny v britském Sheffieldu)
Pokud titulky nenaběhnou samy, klikněte na tlačítko „titulky“ zde ↑
Kontroverzní dokumentární film Lea Regana, který získal ocenění BAFTA (British Film and Television Awards).
Pokud titulky nenaběhnou samy, klikněte na tlačítko „titulky“ zde ↑
Příběh Ruth, která začala slyšet mužský hlas, který jí říkal, aby se zabila. Byla díky svému stavu propuštěna z práce z pozice lékařky. Začala docházet ke klinickému psychologovi, který je známý díky svému nekonvenčnímu přístupu k léčbě schizofrenie a kterému v minulosti byla rovněž diagnostikována schizofrenie. Kvůli potřebám anonymity a bezpečí, roli Ruth hraje herečka. Film je tak kombinací dokumentárních záběrů s hranými pasážemi.