Americký univerzitní profesor, psychoterapeut a autor řady publikací Dan L. Edmunds se s námi podělil o své profesionální zkušenosti na téma slyšení hlasů a možnostech terapie, o naději i šanci na uzdravení.
„Jakmile lidé zjistí, že má někdo prožitky slyšení hlasů, často reagují zděšeně a snaží se o jejich potlačení. Přibližně 10% populace zažívá hlasy, které ostatní lidé neslyší, nebo má jiné neobvyklé smyslové prožitky. Pokud ale započítáme i situace, kdy člověk uslyší své jméno, přestože jej nikdo nevyslovil, pak můžeme prohlásit, že zážitek slyšení hlasů má většina populace,“ uvedl. 1
Vliv nepříznivých životních událostí
V nejextrémnějších případech se slyšení hlasů často objeví jako reakce na nepříznivé události a stres. V některých situacích však mohou být tyto extrémní stavy užitečné a dokonce nezbytné. Několik mých klientů, kteří zažili ztrátu milované osoby, slyšelo hlas zesnulého, nebo jej jiným způsobem vnímalo. Tyto prožitky jim přinášely útěchu, úlevu a spojení s člověkem, o kterého přišli, napsal nám Dr. Edmunds.1
Terapie slyšení hlasů
To ovšem neznamená, že hlasy nemohou být hrozivé a rušivé. Ale ani u náročnějších prožitků, kde hlasy působí dotyčnému utrpení, nepřináší pouhé potlačování hlasů užitek.
„Tím co pomáhá, je vydat se s člověkem na cestu odkrývání metaforického a symbolického významu (hlasů, či prožitků) a najít jejich interpretaci.“
Taková terapie slyšení hlasů vyžaduje od terapeuta hodně trpělivosti a odhodlání. Je to však to, co je nezbytné, aby mohlo dojít k průlomu u člověka ve stavu extrémního zhroucení. To je to, co je nezbytné, aby se objevilo nové pochopení a člověk dosáhl uvědomění, uvedl.1
Nálepkování a nepochopení
Extrémní stavy jako slyšení hlasů jsou často nepochopeny. Když druhé nechápeme, nebo se jich chceme zbavit, je naší taktikou nejprve kategorizování, poté nálepkování a zařazení do skupiny, která nám je cizí. Vytváříme si kategorie „my a oni“, cítíme se oprávněni s nimi nejednat a pokračujeme tak v naší nevědomosti.1
Naděje a důvěra
Mezi duší a myslí je prostor, jehož vzdálenost je vymezena nahromaděnými traumaty a útlakem. Toto teritorium je nebezpečným místem a vstup do něj sebou nese riziko. Jakmile však tuto cestu uskutečníme, tak může dojít k propojení dvou lidí prostřednictvím pochopení, lidskosti, důvěry a lásky“, uvedl ve svém příspěvku v naší české facebookové skupině.1
Dr. Dan L. Edmunds, Ed.D. je profesorem existenciální psychologie, poradenské psychologie a srovnávacího náboženství na The European-American University v Pensylvánii a zakladatelem Mezinárodního centra pro humánní psychiatrii. Je existenciálně-humanistickým psychoterapeutem a autorem několika publikací. Zaměřuje se na nelékové vztahové přístupy v léčbě autismu a vývojových odlišností, na extrémní stavy mysli a na oběti traumatu.2, 3
zdroj:
(1) Edmunds, D.L. (2017, February 8). The Experience of Voice Hearers. [příspěvek autora]. Získáno z https://www.facebook.com/groups/Slysenihlasu/
(2) International Centre for Human Psychiatry. (nedatováno) Dr. D.L. Edmunds, Ed.D. Získáno 8.2.2017 z http://psyche.healthwyze.org/
(3) National Center for Crisis Management. American Academy of Experts in Traumatic Stress. (nedatováno). Dr. Dan L. Edmunds. Získáno 8.2.2017 z http://www.nc-cm.org/biodanedmunds.htm
Děkujeme Dr. Edmundsovi za poskytnutí tohoto příspěvku.