Životní zkušenosti a rady 50 lidí, kteří zvládají hlasy

Padesát lidí, kteří zvítězili nad svými hlasy, má jedno společné: Podnikli ve svém životě několik klíčových změn, díky kterým zvládají hlasy a žijí spokojený, smysluplný život…

Svépomocné skupiny Slyšení hlasů jsou místem podpory, pochopení a cesty ke zotavení pro lidi, kteří slyší hlasy nebo mají neobvyklé vize. 50 lidí z různých zemí se v rozhovoru pro britskou knihu „Život s hlasy“ svěřilo se svými životními úspěchy, ale i neúspěchy. Níže přinášíme jejich rady a zkušenosti, díky kterým zvládají hlasy:

1. Přijali jsme naše hlasy jako skutečné

Sue navštěvuje skupinku Slyšení hlasů v anglickém Birminghamu. Když se u ní objevily hlasy, odmítala, že by mohly být skutečné. Čím víc je však odmítala, tím víc u ní narůstal vnitřní konflikt a strach. Strach narostl do extrémních rozměrů a zcela ji ovládl. Nakonec jí pomohla změna strategie, díky které začala hlasy zvládat:

„Jakmile jsem akceptovala, že hlasy jsou skutečné, vztah se změnil. Přestala jsem se snažit se jich zbavit, přijala jsem hlasy za své.“(Sue)

Ron ze Skotska k tomu uvedl, že když poprvé navštívil skupinu Slyšení hlasů ve Skotsku, zeptala se ho jedna žena ve skupině, jestli slyší hlasy.

„Odpověděl jsem že ano a ona mi řekla, že ty hlasy jsou skutečné. Takhle to nezní jako něco důležitého, ale ta věta pro mě byla jako kompas, který mi ukazoval směr. Podpořila mou víru v proces zotavení.“ (Ron)

2. Akceptovali jsme, že hlasy patří k nám a že jsou součástí naší osobnosti

Lidé, kteří své hlasy zvládají, uvedli, že po přijetí hlasů museli provést další krok. Akceptovat, že hlasy jsou součástí jejich osobnosti. A to často nebylo vůbec jednoduché, protože u řady z nich se hlasy objevily po prodělání nějakého traumatického zážitku. Lisette z Holandska k tomu řekla:

„Myslela jsem si, že něco takového prostě nemůžu přijmout. Teď už jsem to přijala, a i když hlasy pořád nemám ráda, přijala jsem, že patří ke mně.“

Pro Mien to bylo snazší:

„Přijala jsem prostě, že tu hlasy jsou a našla jsem způsob, jak s nimi vycházet. Patří prostě ke mně.“

Přijetí hlasů vedlo často i  k pozitivnějšímu vztahu s hlasy.

3. Uvědomili jsme si, že hlasy se vztahují k naší životní historii

Řada lidí, kteří zvítězili nad hlasy, už od začátku viděla souvislost mezi hlasy a životními události, které jim předcházely.

„Všechny hlasy jsou mojí součástí v důsledku životních událostí.“ (John)

Někteří si tuto souvislost ale uvědomili až později.

„Vím, že se hlasy objevily kvůli tomu, co se mi v té době dělo, i když pořád nevím, proč se tyhle události projevily v podobě hlasů. Prostě jsem to přijal a pak se vše dalo do pořádku.“ (Stewart)

Přijmout skutečnost, že hlasy souvisejí s životními událostmi, často nebylo lehké. Pro řadu lidí to znamenalo velkou výzvu. Hlasy se totiž často vážou ke znepokojující minulosti.

„V dětství jsem zažila vážné zneužívání a vždycky jsem věděla, že hlasy s tím souvisí, v tomhle jsem měla úplně jasno. S ohledem na okolnosti mi to dnes přijde logické.“ (Helena)

Abyste mohli přijmout hlasy, musíte nejdříve změnit způsob, jak o hlasech přemýšlíte. Pokud si myslíte, že hlasy jsou symptomy onemocnění, stavíte sami sebe do bezmocné pozice. Když přijmete možnost, že hlasy jsou skutečné, že vycházejí z vás samých a souvisejí s tím, co vás v životě potkalo, je to začátek úspěchu a cesty ke zotavení.

4. Akceptovali jsme, že hlasy vznikají v nás

Terapeuti se často snaží, aby člověk s hlasy pochopil, že hlasy pocházejí z něj. To ale řadu lidí naštve a mnoho lidí, kteří slyší hlasy, s tím rozhodně nesouhlasí. Nicméně pro lidi, kteří nad hlasy zvítězili, to byl často významný krok na cestě k zotavení.

„Nejvíc užitku mi přineslo (a pořád přináší) zjištění, že tak či tak jsem to já, kdo ty hlasy vytváří.“ (Mien)

„Nedávno jsem si uvědomil, že hlasy jsem vytvořil já. Že pocházejí z mé mysli, z mého nevědomí. Vznikají stejně jako sny.“ (John)

5. Přijali jsme sami sebe

Začněte pracovat na tom, abyste si vážili sami sebe a měli se rádi. Víme, že to nemusí být jednoduché. Zamyslete se, kdo z vašeho okolí, nebo dostupných služeb, by Vám mohl pomoci. Velkou podporou pro Vás může být rozhovor s lidmi s podobnou zkušeností, kteří chápou, čím procházíte.

„Souvisí to  s tím, jak vnímám sebe samou. Roky jsem žila v přesvědčení, že to je totálně má vina, že jsem byla dítě ďábla, zatracená od narození. Tohle přesvědčení jsem musela úplně změnit.“ (Mien)

„Moje první volba byla zůstat naživu. Po tomto důležitém rozhodnutí následoval druhý krok, naučit se být v pohodě sama se sebou. Musela jsem se naučit cítit emoce a dovolit si hněv a smutek.“ (Žaneta)

Těchto pět důležitých kroků a rozhodnutí pomáhá získat kontrolu nad svým životem a naučit se zvládat hlasy.  Už jste některé z těchto kroků podnikli? S jakým výsledkem?

Přijďte se o své zkušenosti podělit na setkání skupiny Slyšení hlasů, nebo s námi diskutujte na Facebooku v naší skupině s názvem „Slyšení hlasů„.

Text byl připraven formou rešerše článku Accepting voices and finding way out od Dr. Escherové z knihy Living with Voices, 50 stories of recovery od kolektivu autorů pod vedením Prof. Romme. Knihu vydalo britské nakladatelství  Ashford Colour Press v roce 2013.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *