V moderní psychiatrii a psychologii je hlas, který někdo slyší bez jakýchkoli objektivních podnětů zvenčí, považován za sluchové halucinace. Slyšení hlasů je v tomto smyslu důležitým příznakem poruchy zvané schizofrenie. V posledních třiceti letech je zde ale
alternativní pohled na to, co je podstatou slyšení hlasů a jak se s ním vypořádat, píše Adi Hasanbasic v magazínu Greendoors.

Tento alternativní názorový směr se nazývá síť „Slyšení hlasů“ (Hearing voices) a tvoří jej osoby slyšící hlasy, jejich rodiny a přátelé, psychiatr, psychologové, psychoterapeuti, novináři
a další lidé, kteří osoby slyšící hlasy podporují. V současné době je síť rozšířená po celém světě a pořádají se pravidelné konference o tom, jaké to je slyšet hlasy, vydávají se knihy a časopisy, knihy o svépomoci, konají se semináře, přednášky, natáčejí se dokumentární pořady apod.“

Celý text článku najdete na straně 6 podzimního magazínu Greendoors na tomto odkazu →