Archiv rubriky: Hlasy v hlavě

Slyším hlasy, co mám dělat? (9 kroků ke zotavení)

Hlasy v hlavě, JAK ZVLÁDAT HLASY

Slyším hlasy před spaním, Slyším hlasy ve svojí hlavě, které ostatní neslyší – takto si stěžují často lidé, kteří slyší hlasy. Prof. Marius Romme z univerzity v Maastrichtu ve svém článku „Důležité kroky ke zotavení z hlasů“ popisuje 9 kroků, které vedou k zotavení a které dle jeho zkušenosti lidem nejvíce pomáhají.

Co je vlastně zotavení? Jak vysvětluje v předmluvě Prof. Michaela Ameringová z Lékařské univerzity ve Vídni, „zotavení (Recovery)“ je nové hnutí, které klade důraz na flexibilní podporu, naději, sebeurčení a vlastní schopnosti na cestě k zotavení. Lidem co slyší hlasy, pomáhá vybudovat znovu své vlastní Já, přestat být obětí a vzít svůj život do vlastních rukou. Níže uvádíme oněch devět kroků: Pokračování textu Slyším hlasy, co mám dělat? (9 kroků ke zotavení) →

Respekt: Slyšet neexistující hlasy je mnohem normálnější, než se zdá

Co o nás psali v novinách, Hlasy v hlavě

Slyším v hlavě cizí hlasy – taková představa  může být docela děsivá. Řada lidí se domnívá, že přesně takhle přece začínají nejvážnější duševní onemocnění, hroutí se základní životní jistota, že nám naše smysly zprostředkují věrný obraz světa. Není divu, že pokud se v takovém případě svěříte rodině nebo přátelům, nejspíš vás vyděšeně pošlou k psychiatrovi. Zhruba před čtvrt stoletím se přitom ve světě začal prosazovat názor, že to není vždy ten nejlepší nápad. Přečtěte si nový článek týdeníku Respekt s názvem „Když v hlavě někdo mluví“. Pokračování textu Respekt: Slyšet neexistující hlasy je mnohem normálnější, než se zdá →

Eleanor Longdenová: Hlasy v mé hlavě

Hlasy v hlavě, Lidé co slyší hlasy, VIDEA

Eleanor Longdenová byla běžnou studentkou, která se s elánem vrhá do vysokoškolského života. Ovšem jen do doby, než se jí v hlavě začaly ozývat hlasy. Zprvu byli tito vnitřní vypravěči neškodní, postupně se však stávali nepřátelštějšími a začali jí stále více rozkazovat, až se její život změnil v noční můru… Pokračování textu Eleanor Longdenová: Hlasy v mé hlavě →